Jurák & Syn

Pěstovat vinnou révu nebo postavit vinný sklípek nebyl můj nápad. Ani nápad mého otce. Pěstování a výroba vína jsou u nás rodinnou tradicí. Dovolte mi Vám krátce představit mé předky a milníky související s naším vinařstvím.

Josef Sedláček – můj pradědeček, 1. poválečný starosta města Hustopeče, velice vážený a skromný muž. Sklep z 18. století, ve kterém nyní hospodaříme, koupil od pana Františka Pollaka při nuceném odchodu hustopečských Němců v poválečném období. Za jeho života byl sklep rozdělen na několik částí, které se následně pronajímaly ostatním vinařům. Po smrti Josefa tento sklep zdědily jeho dcery. Jako vzpomínka na toto období slouží původní dubové kantnýře, 2 soudky na víno (stále používané) a malý soudek na vínovici.

Jaroslav Polomini – můj dědeček a zeť Josefa Sedláčka. Jaroslav a jeho žena koupily sklep zpět od sestry mé babičky v dědickém řízení. Vybavení sklepa však bylo ztraceno. Jaroslav tak musel znovu sklep dovybavit, mnohé si přivezl ze sklepa ve Velkých Pavlovicích, kde původně žil než se přestěhoval do Hustopečí. Zde vysadil také vinohrad, kde začaly moje první vinohradnické i vinařské krůčky. Nemohu zapomenout také na moje první koštované víno, bylo mně asi 5 let a dědeček mně ho dal ochutnat ve sklípku pod domem. Vděčím mu asi nejvíc za to, že jsem se nakonec stal vinařem. Často na něho vzpomínám, povídám si s ním ve sklepě a říkám si, co by asi řekl na to moje víno, kdyby ho mohl ochutnat.

Petr Jurák – otec, zeť Jaroslava Polomini. Můj táta se o víno zajímal od mládí. Pochází ze Židlochovic, historicky to významného vinařského městečka. Za středoškolských studií pomáhal místnímu známému vinaři na vinohradě i ve sklepě. Měl nutkání vinařství i dál studovat, leč tatínek ho nakonec přesvědčil ke studiu medicíny. Víno ho ale provázelo a provází nadále celý život. Po smrti mého dědečka nastala otázka, co bude se sklepem dál. Mým rodičům se podařilo zachránit sklep před prodejem do cizích rukou a začalo tak období vinařství Jurák a syn. Díky dědečkovi jsem se k vínu dostal, díky tátovi jsem se ho dělat naučil.

Nyní mi dovolte představit sám sebe. Já jsem ten syn, Pavel Jurák. Po neúspěšném studiu medicíny, úspěšném studiu na VOŠ obor diplomovaný radiologický asistent a promoci na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích v oboru radiologický asistent, 8 letech práce ve zdravotnictví jsem se po dlouhém přemýšlení rozhodl tuto zajímavou práci opustit a začít mít vinařství jako hlavní zaměstnání. To bylo v roce 2009. Zdravotnický obor jsem tedy na nějaký čas pověsil na hřebík, věřím ale, že se k němu někdy alespoň okrajově vrátím.

Možná jste teď zklamaní, protože jsem nijak nechválil práci mých předků, mé přičinění či vás nezhlcoval kvalitou našich vín a oceněními, která naše vína získávají. Nečetli jste ani žádná superlativa a ani je pravděpodobně nenajdete na celých webových stránkách. To není náš styl. Mohu skládat básně opěvující naše vína, náš vinný sklep vás může svým popisem lákat k ochutnání našich vín. Jenže realita vás může zklamat. Potrpíme si na to, že nás nejprve navštívíte, naše vína ochutnáte a pak si nás teprve ohodnotíte. Během toho, co společně budeme konverzovat, jíst či pít, si o nás můžete vytvořit obrázek. Pak se rozhodnete, zda k nám ještě někdy zavítáte či nikoli. My sami můžeme prohlásit, že vyrábíme vysoce kvalitní vína, ale hlavním soudcem vždy budou vaše chuťové buňky.